7. srpen 2010

Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství.

Scénky a písničky z divadla Semafor.

Muzikálovou verzi úspěšné hry Oldřicha Daňka převedl v roce 1986 na filmové plátno režisér Jiří Sequens. Odehrává se ve 14. století v Čechách za panování krále Václava IV. Jejími hrdiny jsou tři žoldnéři, kteří bojují vždy na nesprávné straně a vždycky jsou nakonec biti, přesto jsou ale morálními vítězi všech konfliktů a šarvátek.

Do Prahy přijíždí tajuplný pan Jones, který tvrdí, že chce najít nějaké záznamy o svých předcích. Seznámí se s Marcelou, u níž začne bydlet a oba naváží milostný vztah. Jonese však zajímají spíše než genealogické věci sci-fi filmy a staré záznamy o neobvyklých a nevysvětlitelných jevech v Praze. Nakonec zjistíme, že Jones je ve skutečnosti mimozemšťan, který hledal celou dobu způsob, jak se vrátit na vlastní planetu.

Pestrý, epizodicky bohatý děj filmu je organizován okolo candidovského příběhu mladého muže, který se snaží v životě plném úplatkářství a promiskuity prorazit dle své cti a svědomí. Opouští vysokoškolské studium, aby navázal na rodinnou tradici jako strojvůdce horské lokálky. Smysl pojmu "kalamita" rezonuje téměř ve všech jeho lidských kontaktech: jeho představy o poctivosti, nezištnosti a upřímnosti neustále vstupují do konfliktu s realitou. Závěrečná skutečná kalamita, když jeho vlak zavalí horská lavina, poskytne satisfakci jeho víře v krásu života: lidé uvěznění pod sněhem procitnou ze své mravní letargie a při záchranné akcii naplní činem pojem solidarita (tehdy přestane v kalamitní krajině sněžit a utichne vítr).

Černá komedie s Vlastimilem Brodským v roli geniálního vynálezce vypráví o tom, co se může přihodit, když dvě mladé chytré a hlavně krásné ženy věnují všechnu svou energii na získání jednoho muže. Tato snaha vede ke zločinům všeho druhu a nevyhne se ani vraždě. Vražednická komedie, natočená na úsvitu normalizace, se vědomě oprostila od jakýchkoli spojnic s dobovou realitou. Režisér Zdeněk Podskalský se cele oddal spřádání výstředních zápletek rozvířených kolem dvou podnikavých žen, usilujících o přízeň téhož muže. Soupeřky totiž chtějí odstranit nejen jedna druhou, ale v případě nezbytí i vyhlédnutého muže. Film dovolil hvězdné galerii našeho herectva dle libosti si zařádit, předvést ...

Osudy žen se opakují: šestnáctiletá dcera dvaatřicetileté matky je rovněž těhotná. Stejně jako její matka zůstane svobodná a dítě bez otce. Od něho dívka obdržela jen exotickou pohlednici s titulovými třemi velbloudy. Režisér Václav Krška tento příběh ovšem nepojal jako nějaké drásavé drama, nýbrž jako komedii v téměř italsky výřečném stylu. Příliš pozornosti však neupoutal, vadila hlavně jistá vyumělkovanost celého zpracování.

Balada o černých baronech, touze po svobodě a vůni slivovice. Film "Tichá bolest" se vrací do padesátých let, poznamenaných lidskými tragédiemi a utrpením. Podle autobiografického scénáře Jiřího Křižana jej v roce 1990 natočil režisér Martin Holý. Vypráví příběh Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako "třídní nepřítel". Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách a jakoby se "rozpadá" na tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a na trpké vzpomínky z dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval.  

Lidé mohou být na ledasčems závislí, třeba na vysoce kalorickém jídle. Jenže boj s nadváhou i přejídáním často bývá marný, takže nešťastníkům nezbude nic jiného než hubnout pod vedením odborníků - a ani jim nevadí, že poměry v příslušném sanatoriu jsou značně despotické a ponižující. I když by se při hodně dobré vůli nechaly vypozorovat určité metaforické prvky, nahořklá komedie, vyžívající se v naivistické stylizaci, nechce být nakonec ničím jiným než zábavným počinem.