5. srpen 2010

Je krátce po válce a život se ještě neupokojil. Nepříjemná a často tragická překvapení připravují obyvatelům horských samot skupiny benderovců, kteří se snaží dostat do Rakouska. Ovčák Ondřej Baran se jednoho dne vrací domů do koliby a zjistí, že jeho obydlí obsadilo pět chlapů, kteří drží v šachu jeho rodinu. Jejich vůdce naznačí Ondřejovi, že zabije jeho děti, pokud něco prozradí a přivede si pomoc. Tím, že jeden z benderovců je zraněný, je Ondrej přinucen přivést z doliny lékaře. Najde v sobě dost odvahy a sil k nerovnému boji se zabijáky, kteří jsou schopni všeho, aby zachránil svoji ženu a děti?

Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství.

Mladý vynálezce přijde na to, jakým způsobem se dají vyrábět umělé bytosti.

Svého času násilně vystěhovaná žena se vrací v polovině 60.let do Bezděšova, aby zde pohřbila muže, který se kdysi postavil proti nevybíravým kolektivizačním metodám. Drama natočené podle románu Evy Kantůrkové mohlo být uvedeno až v roce 1990.

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského kluka a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké míčové hry, kterou se zabývají malí hrdinové za kostelní stěnou na Starém městě. Současně však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očima desetiletého Honzíka Domnosila, jehož komentář provází diváka celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestřičku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou maminku, upřímně věřící v dobro komunismu na rozdíl od jejího skeptického přítele, reakcionáře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, ve kterých se střetává dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimírovi Iľjičovi), a prožívá typicky chlapecké trapnosti. V humorné poloze jsou zachyceny i vážné věci.

Do Prahy přijíždí tajuplný pan Jones, který tvrdí, že chce najít nějaké záznamy o svých předcích. Seznámí se s Marcelou, u níž začne bydlet a oba naváží milostný vztah. Jonese však zajímají spíše než genealogické věci sci-fi filmy a staré záznamy o neobvyklých a nevysvětlitelných jevech v Praze. Nakonec zjistíme, že Jones je ve skutečnosti mimozemšťan, který hledal celou dobu způsob, jak se vrátit na vlastní planetu.

Pestrý, epizodicky bohatý děj filmu je organizován okolo candidovského příběhu mladého muže, který se snaží v životě plném úplatkářství a promiskuity prorazit dle své cti a svědomí. Opouští vysokoškolské studium, aby navázal na rodinnou tradici jako strojvůdce horské lokálky. Smysl pojmu "kalamita" rezonuje téměř ve všech jeho lidských kontaktech: jeho představy o poctivosti, nezištnosti a upřímnosti neustále vstupují do konfliktu s realitou. Závěrečná skutečná kalamita, když jeho vlak zavalí horská lavina, poskytne satisfakci jeho víře v krásu života: lidé uvěznění pod sněhem procitnou ze své mravní letargie a při záchranné akcii naplní činem pojem solidarita (tehdy přestane v kalamitní krajině sněžit a utichne vítr).

Podsvětí ovládají dvě konkurenční zlodějské organizace - jedna vedená Peachumem a druhá vedená Mackeathem. Peachum vybídne svou dceru Polly, aby navázala důvěrnější kontakt s Mackeathem, doufá, že by mu pak mohla donášet potřebné informace o dění v protivníkově táboře. Jenže v totéž doufá i Mackeath. Přes Polly chce sledovat Peachumovu organizaci. Polly se ale do Mackeatha skutečně zamiluje, a tak Peachumovi nezbývá, než se Mackeathovi dostat na kobylku jinak - ve spolupráci s velitelem městské policie Lockithem, s nímž ostatně spolupracuje už dlouho. To ovšem není první překvapující zjištění, vztahy mezi podsvětím a policií jsou daleko komplikovanější... Film je přepisem stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, jež byla inspirována klasickou anglickou hrou Johna Gaye z roku 1728. Režisér Jiří Menzel inscenoval Havlovu hru i na divadelních prknech.

Film s Petrem Čepkem v hlavní roli nemohl být do kin uveden kvůli účasti Kristýny Hanzalové, Československé Miss 1969, která před premiérou filmu emigrovala.