29. srpen 2010

I počátkem 90. let vznikaly filmy dnes zcela zapomenuté. Patří mezi ně i Parta za milión, která se snažila navázat za tradici dětských příběhů. Obohatila se kriminální zápletkou o poštovní loupeži, která se však udála jen z legrace - a tudíž se vlastně nic nestalo. Výchovné tendence jsou sice záměrně potlačeny, avšak mírně cynický nadhled postrádá aspoň špetku nápaditosti a zábavnosti.

Prodavačka spáchá sebevraždu, když pozná skutečný charakter svého milence, jehož podvody pomáhala zakrýt.

Hrdinkou filmu Lásky jedné plavovlásky je mladičká blondýnka Andula. Žije na internátě v malém středočeském městečku, kde na jednoho muže připadá deset žen - a většina je stejně ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejích kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Prožije trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků a téměř podlehne jednomu z nich - Vacovskému. Až se konečně objeví ten pravý - mladý klavírista Milda. Když s ním stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. Vypraví se za svou láskou do Prahy. Když se seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak...

„Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti,“ povzdechne si často mnohý rodič. Nejinak je na tom i matka osmnáctiletého Františka, který právě složil bez velké slávy maturitu a má nastoupit do svého prvního zaměstnání. Fandy má ještě plno klukovských snů, touží po kariéře veslařského reprezentanta, s kamarádem soupeří o přízeň obdivované dívky a vůbec se zarputile brání brát život vážně...

Černá komedie s Vlastimilem Brodským v roli geniálního vynálezce vypráví o tom, co se může přihodit, když dvě mladé chytré a hlavně krásné ženy věnují všechnu svou energii na získání jednoho muže. Tato snaha vede ke zločinům všeho druhu a nevyhne se ani vraždě. Vražednická komedie, natočená na úsvitu normalizace, se vědomě oprostila od jakýchkoli spojnic s dobovou realitou. Režisér Zdeněk Podskalský se cele oddal spřádání výstředních zápletek rozvířených kolem dvou podnikavých žen, usilujících o přízeň téhož muže. Soupeřky totiž chtějí odstranit nejen jedna druhou, ale v případě nezbytí i vyhlédnutého muže. Film dovolil hvězdné galerii našeho herectva dle libosti si zařádit, předvést ...

Lidé mohou být na ledasčems závislí, třeba na vysoce kalorickém jídle. Jenže boj s nadváhou i přejídáním často bývá marný, takže nešťastníkům nezbude nic jiného než hubnout pod vedením odborníků - a ani jim nevadí, že poměry v příslušném sanatoriu jsou značně despotické a ponižující. I když by se při hodně dobré vůli nechaly vypozorovat určité metaforické prvky, nahořklá komedie, vyžívající se v naivistické stylizaci, nechce být nakonec ničím jiným než zábavným počinem.

Mladá sekretářka předsedy senátu civilního soudu se dopustí pěti únosů dětí z rozvrácených rodin.

Ambiciózní debut mladé režisérky lze chápat jako modelové vykreslení zákonem nepostihnutelného zla s možnými dalekosáhlými následky. Nenápadnou, stydlivou studentku medicíny opustí milenec a ona v zoufalství rafinovaně přebere přítele své nejlepší kamarádce. Po pěti letech je z ní atraktivní žena. Rezignuje na profesionální ambice, aby získala nezávislost a mohla zasahovat do života jiných, a tak se bavit i vychutnávat si svoji moc. Manipuluje s lidmi, zneužívá jejich slušnost, slabost či zbabělost. I přes určitou vykonstruovanost se film stal příslibem nových talentů (debutuje jím i kameraman F.A. Brabec). Výrazně se uplatňuje naléhavě vibrující naddimenzovaná hudba Chlumeckého a Veselého. Chýlková věrohodně vystihla pronikavé změny v chování hlavní postavy. Myšlenkově ne zcela koncízní, ale s mrazivou zuřivostí natočený temperamentní film. 

Muzikál totalitního věku" je podtitul snímku KOUŘ, ve kterém vycházel Tomáš Vorel ze svého druhého pověstného školního filmu IING. (1985), jenž zde však doznal mnoha změn. Zůstala vlastně jen osa příběhu: mladý inženýr přichází na své první působiště se záměrem pracovat, což se však v bizarních poměrech éry posledních let totalitní křeče ukáže být šokujícím výstřelkem. Mirek svým neobvykle normálním postojem uvede do chodu běh "místních" dějin, a tak společenské zlo (zosobněné nekompetentními šéfy) je aktuálně svrženo spravedlivě rozhořčeným, probuzeným davem a jsou nastoleny nové pořádky, které však v mnohém začínají připomínat pořádky staré, obrácené naruby. Na scénáři spolupracoval s Tomášem Vorlem vedoucí jednoho z divadel Pražské pětky, Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed. Snímek má poetiku typickou pro zmíněné společenství: prolínání vážného s nevážným, ironie s obdivem, reality s bizarností, skutečnosti s absurditou.