28. srpen 2010

Řidička tramvaje Marie má na krku každodenní kolotoč povinností: práce, děti, jesle, nákupy, čistírna. Dělá to ráda, protože svého muže miluje. Situace se však změní, když na Malostranském náměstí uvidí manžela Václava, který objímá elegantní blondýnku. Oba mají kufříky a vracejí se ze služební cesty. Marii se zhroutí svět, opustí tramvaj, která ucpe náměstí. Domů však už přichází s bojovnou písničkou. Komická postavička v dlouhém kabátě šoféra Dopravního podniku vybere všechny úspory z banky, vtrhne na módní přehlídku, zkoupí všechny modely a začne se měnit na dámu. Zkoncuje s podřadným postavením pracující vdané ženy a matky.

Druhá část dvoudílného velkofilmu o účasti mezinárodního komunistického hnutí ve druhé světové válce.

Dva bývalí vězni z koncentračního tábora v Dachau se po letech setkají. Dosud se nedokázali však zbavit těžkých psychických traumat z válečných útrap.

Do dětského domova přichází nová dívka, asi dvanáctiletá Pavla. Snaží se chovat jistě a sebevědomě, ale necítí se v novém kolektivu nejlépe. Dostane se hned do konfliktu se starší vychovatelkou Morávkovou a její vzdor se začne stupňovat. Jediný člověk, ke kterému se Pavla citově přimkne, je mladá vychovatelka Jarmila. Svěří se jí se svou averzí vůči otci - alkoholikovi, pozná, že Jarmilu její trápení zajímá, a proto ji stále vyhledává. Během výletu, na který ji Jarmila vezme, se seznámí s jejím budoucím mužem. Je tím zaskočena a začne na Milana žárlit. Bojuje o Jarmilinu přízeň dětskými zbraněmi, není přístupná logickému vysvětlení, začíná být zlá, nespravedlivá a trucovitá. Chce si za každou cenu vynutit Jarmilinu přízeň jen a jen pro sebe. Onemocní jen proto, aby zjistila, jak na to bude Jarmila reagovat. Ostatní děti ji nezajímají, chce mít citové zázemí v dospělém člověku. V závěru se však přece jen s Jarmilinou svatbou i s jejím odchodem smíří a zvítězí u ní přirozená potřeba být s dětmi a zapojí se do normálního života v dětském kolektivu.

Mladý vynálezce přijde na to, jakým způsobem se dají vyrábět umělé bytosti.

Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství.

Hradní kastelán se ve svých divokých snech proměňuje v opovrhovaného, ponižovaného šaška, jehož deptá panovačná královna. Režisérka Věra Chytilová si tu pohrává s téměř dokumentárním vylíčením "reality" a divadelně stylizovanými vizemi, v nichž vládne červená barva. Námět poskytla stejnojmenná divadelní hra Bolka Polívky, jejíž podobu však režisérka často přesahuje, zvláště pak k satirickému vyhrocení, v němž nahlíží naši nedávnou minulost, ztrapnělé poklonkování před mocnými a bohatými tohoto světa.

Prodavačka spáchá sebevraždu, když pozná skutečný charakter svého milence, jehož podvody pomáhala zakrýt.

Znepřátelené špionážní agentury ze všech koutů Evropy vysílají své nejlepší muže do Prahy, kam přilétá proslulý svůdce žen Cyril Juan Borguette alias agent W4C. W4C má za úkol vyhledat špionku Alici a zmocnit se hotelové slánky, ve které se skrývají plány na vojenské využití Venuše. Situaci ovšem neustále komplikuje zmatený pan účetní Foustka, vybraný pražskou tajnou službou pro nedostatek skutečných špionů.