27. srpen 2010

I malé děti mohou postihnout velké starosti, třebaže nemusí úplně rozumět trápení dospělých. Vnímavá učitelka však vycítí z vyprávění malé holčičky, že tatínek odjel a maminka těžce onemocněla, závažné náznaky něčeho tragického a začne sama zjišťovat, co se děje...

Balada o černých baronech, touze po svobodě a vůni slivovice. Film "Tichá bolest" se vrací do padesátých let, poznamenaných lidskými tragédiemi a utrpením. Podle autobiografického scénáře Jiřího Křižana jej v roce 1990 natočil režisér Martin Holý. Vypráví příběh Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako "třídní nepřítel". Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách a jakoby se "rozpadá" na tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a na trpké vzpomínky z dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval.  

Hudební komedie o tom, jak lze zpříjemnit řadě studentů tak nezáživný vyučovací předmět, jakým je již tradičně matematika. Kolektivní sen přičaruje třiceti studentkám z mimopražského gymnázia nového profesora Ludolfa, mladého a sympatického muže, který však k jejich úděsu nekompromisně trvá na tom, že je matematiku naučí. Dívky zkoušejí všechno možné, aby se matematického fanatika zbavily. Studentky, které by v něm raději viděly některého ze svých oblíbených zpěváků, se přísnému učiteli dlouho pokoušejí vzdorovat, ovšem jen do té doby, než Ludolf mimoděk objeví novou vyučovací metodu, jak jim prostřednictvím moderních písniček exaktní vědu zpřístupnit. Od té chvíle se na hodinách jenom zpívá. Zhudebnělá Pythagorova věta pak už nikomu nedělá potíže. Zábavné a přitažlivé snové studium však záhy končí návratem do strohé skutečnosti blížící se maturity a neznalosti studentek.

I počátkem 90. let vznikaly filmy dnes zcela zapomenuté. Patří mezi ně i Parta za milión, která se snažila navázat za tradici dětských příběhů. Obohatila se kriminální zápletkou o poštovní loupeži, která se však udála jen z legrace - a tudíž se vlastně nic nestalo. Výchovné tendence jsou sice záměrně potlačeny, avšak mírně cynický nadhled postrádá aspoň špetku nápaditosti a zábavnosti.

Podobenství. Farbistý příběh vreckářky a tuláčky, zamilovaního mladíka, prefíkaního mastičkáře a pouliční dívky, kterí se pachtí za drahou perlou. Tá však svím vlastníkum přináší jenom nešťestí a pohromu.

Druhá část dvoudílného velkofilmu o účasti mezinárodního komunistického hnutí ve druhé světové válce.

„Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti,“ povzdechne si často mnohý rodič. Nejinak je na tom i matka osmnáctiletého Františka, který právě složil bez velké slávy maturitu a má nastoupit do svého prvního zaměstnání. Fandy má ještě plno klukovských snů, touží po kariéře veslařského reprezentanta, s kamarádem soupeří o přízeň obdivované dívky a vůbec se zarputile brání brát život vážně...

Muzikál totalitního věku" je podtitul snímku KOUŘ, ve kterém vycházel Tomáš Vorel ze svého druhého pověstného školního filmu IING. (1985), jenž zde však doznal mnoha změn. Zůstala vlastně jen osa příběhu: mladý inženýr přichází na své první působiště se záměrem pracovat, což se však v bizarních poměrech éry posledních let totalitní křeče ukáže být šokujícím výstřelkem. Mirek svým neobvykle normálním postojem uvede do chodu běh "místních" dějin, a tak společenské zlo (zosobněné nekompetentními šéfy) je aktuálně svrženo spravedlivě rozhořčeným, probuzeným davem a jsou nastoleny nové pořádky, které však v mnohém začínají připomínat pořádky staré, obrácené naruby. Na scénáři spolupracoval s Tomášem Vorlem vedoucí jednoho z divadel Pražské pětky, Lumír Tuček z Recitační skupiny Vpřed. Snímek má poetiku typickou pro zmíněné společenství: prolínání vážného s nevážným, ironie s obdivem, reality s bizarností, skutečnosti s absurditou. 

Rozverná komedie o tom, co se obvykle vyplácí, ale někdy také nevyplácí.