23. srpen 2010

Osudy žen se opakují: šestnáctiletá dcera dvaatřicetileté matky je rovněž těhotná. Stejně jako její matka zůstane svobodná a dítě bez otce. Od něho dívka obdržela jen exotickou pohlednici s titulovými třemi velbloudy. Režisér Václav Krška tento příběh ovšem nepojal jako nějaké drásavé drama, nýbrž jako komedii v téměř italsky výřečném stylu. Příliš pozornosti však neupoutal, vadila hlavně jistá vyumělkovanost celého zpracování.

Komediální příběh o trpké chuti úspěchu. Jedna malá kariéra přizpůsobivého mladého muže. Film vznikl navzdory dramaturgickým plánům. Za sdružené náklady na několik kameramanských cvičení vznikla zdařilá celovečerní komedie, která měla a stále má co říci. Diváci se o tom mohli přesvědčit až v říjnu 1990. P. Nýdrle se uchytil v USA a M. Vadas se i přes starosti s dědictvím po dědečkovi nepřestal věnovat filmové publicistice a dokumentu.

Třetí posezení u vína, tentokrát s počítačem. Film MLADÉ VÍNO byl natočen v přímé závislosti na divácky úspěšné předchozí dva: "Bouřlivé víno" a "Zralé víno". V komediálně laděném příběhu je důležitým aktérem počítač, kolem kterého se vlastně točí všechny události. Je spolehlivý, výkonný, ale nevyužitý. Jeho další budoucnost je tedy v rukou těch, kteří s ním zatím neumějí zacházet.

Hrdinkou filmu Lásky jedné plavovlásky je mladičká blondýnka Andula. Žije na internátě v malém středočeském městečku, kde na jednoho muže připadá deset žen - a většina je stejně ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejích kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Prožije trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků a téměř podlehne jednomu z nich - Vacovskému. Až se konečně objeví ten pravý - mladý klavírista Milda. Když s ním stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. Vypraví se za svou láskou do Prahy. Když se seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak...

Začínající režisér Jaroslav Soukup se pokusil manévrovat v úzce vytyčených politických mantinelech. Na jedné straně se podřizuje režimním skazkám o nutné obraně státních hranic před pronikáním nepřátel, současně se však s téměř dokumentární hodnověrností snaží postihnout tvrdé podmínky, v nichž pohraničníci museli v těsně poválečném období žít. Záběry drsné přírody, ustavičně prověřující lidskou výdrž, vytvářejí vcelku důvěryhodné zakotvení celého příběhu.

V blízké budoucnosti, kterou byl pro tvůrce přelom tisíciletí, se odehrává mysteriózní, tajuplný příběh. Otec v něm vypráví svému synovi podivuhodné zážitky ze svého dětství - o kocouru Odysseovi, ale zejména o setkání s mimozemskou civilizací. Dnešní diváky snad zaujme úsměvná naivita, s jakou byla před třemi desetiletími vylíčena doba, kterou nyní prožíváme.

Když bulharský režisér Rangel Valčanov na sklonku 60. let natočil stylizovaný, teatrálně sošný a proklamativní životopis slavného antického bajkaře Ezopa, sotva tušil, že snímek se ocitne mezi zakázanými. Tehdejším mocipánům se zdál závadný: hlavní hrdina touží po svobodě a nezávislosti, ochoten za své přesvědčení položit i svůj život. Nelíbilo se jim, že otrok Ezop odhaluje nepravosti svých pánů a hlásá, že v případě nutnosti je třeba se jim postavit.

Tragikomický příběh staré židovské obchodnice za druhé světové války. Film je adaptací stejnojmenné novely Ladislava Grosmana. Děj filmu se odehrává v malém městě na Slovensku. Truhlář Tóno Brtko, poctivý a slušný člověk přijme pod nátlakem své ženy a vysoko postaveného švagra arizační dekret na obchod staré paní Lautmannové. I když je obchod nevýnosný, Brtko v něm zůstává a předstírá, že arizuje. Stará paní se o Brtka stará jako o syna a on jí pomáhá jak může. Přijde však den, kdy všichni Židi z městečka obdrží předvolání k transportu....

Moderní civilizace přináší pro člověka nové možnosti, ale i mnohé problematické jevy, s nimiž je nutno se vyrovnávat. Mezi nimi - nikoli v poslední řadě - stojí i nové stereotypy života, nový životní styl: neustálý spěch, který nám brání častěji se zamyslet nad smyslem všeho našeho konání. V každodenní realitě je potom přímo modelovou situací nového životního stylu využití volna o víkendu. V dramaturgické skupině dr. Drahoslava Makovičky vznikl nový film Zelená vlna, v němž si scenárista Vladimír Kalina a režisér Václav Vorlíček zvolili komediální polohu pohledu na víkendové "šílení". Vybrali si jedno pražské letní páteční odpoledne a formou mikropříběhů sestavují mozaiku života Pražanů na sklonku týdne. Zaměřují se na ty nejtypičtější příklady trávení volného času. Některé postavy mají širší prostor, jiným je vymezena jen malá plocha. Celý film je uveden a zakončen vysíláním rozhlasového pořadu Zelená vlna, charakteristickým právě pro těch několik hodin pátečního podvečera. Dramaticky je film propojen pátráním po muži, který chce spáchat sebevraždu a jeho po celé Praze hledá doktor Pelc z Linky důvěry.