21. srpen 2010

Hudební komedie o tom, jak lze zpříjemnit řadě studentů tak nezáživný vyučovací předmět, jakým je již tradičně matematika. Kolektivní sen přičaruje třiceti studentkám z mimopražského gymnázia nového profesora Ludolfa, mladého a sympatického muže, který však k jejich úděsu nekompromisně trvá na tom, že je matematiku naučí. Dívky zkoušejí všechno možné, aby se matematického fanatika zbavily. Studentky, které by v něm raději viděly některého ze svých oblíbených zpěváků, se přísnému učiteli dlouho pokoušejí vzdorovat, ovšem jen do té doby, než Ludolf mimoděk objeví novou vyučovací metodu, jak jim prostřednictvím moderních písniček exaktní vědu zpřístupnit. Od té chvíle se na hodinách jenom zpívá. Zhudebnělá Pythagorova věta pak už nikomu nedělá potíže. Zábavné a přitažlivé snové studium však záhy končí návratem do strohé skutečnosti blížící se maturity a neznalosti studentek.

Komediální příběh o trpké chuti úspěchu. Jedna malá kariéra přizpůsobivého mladého muže. Film vznikl navzdory dramaturgickým plánům. Za sdružené náklady na několik kameramanských cvičení vznikla zdařilá celovečerní komedie, která měla a stále má co říci. Diváci se o tom mohli přesvědčit až v říjnu 1990. P. Nýdrle se uchytil v USA a M. Vadas se i přes starosti s dědictvím po dědečkovi nepřestal věnovat filmové publicistice a dokumentu.

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského kluka a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké míčové hry, kterou se zabývají malí hrdinové za kostelní stěnou na Starém městě. Současně však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očima desetiletého Honzíka Domnosila, jehož komentář provází diváka celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestřičku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou maminku, upřímně věřící v dobro komunismu na rozdíl od jejího skeptického přítele, reakcionáře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, ve kterých se střetává dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimírovi Iľjičovi), a prožívá typicky chlapecké trapnosti. V humorné poloze jsou zachyceny i vážné věci.

I počátkem 90. let vznikaly filmy dnes zcela zapomenuté. Patří mezi ně i Parta za milión, která se snažila navázat za tradici dětských příběhů. Obohatila se kriminální zápletkou o poštovní loupeži, která se však udála jen z legrace - a tudíž se vlastně nic nestalo. Výchovné tendence jsou sice záměrně potlačeny, avšak mírně cynický nadhled postrádá aspoň špetku nápaditosti a zábavnosti.

Rozverná komedie o tom, co se obvykle vyplácí, ale někdy také nevyplácí.

Třetí posezení u vína, tentokrát s počítačem. Film MLADÉ VÍNO byl natočen v přímé závislosti na divácky úspěšné předchozí dva: "Bouřlivé víno" a "Zralé víno". V komediálně laděném příběhu je důležitým aktérem počítač, kolem kterého se vlastně točí všechny události. Je spolehlivý, výkonný, ale nevyužitý. Jeho další budoucnost je tedy v rukou těch, kteří s ním zatím neumějí zacházet.

Hrdinkou filmu Lásky jedné plavovlásky je mladičká blondýnka Andula. Žije na internátě v malém středočeském městečku, kde na jednoho muže připadá deset žen - a většina je stejně ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejích kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Prožije trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků a téměř podlehne jednomu z nich - Vacovskému. Až se konečně objeví ten pravý - mladý klavírista Milda. Když s ním stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. Vypraví se za svou láskou do Prahy. Když se seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak...

Film podle stejnojmenného románu spisovatele Jaroslava Havlíčka vypráví tragický příběh dívky, stárnoucí v dusném prostředí českého maloměsta na přelomu 19. a 20. století, v ovzduší nepochopení a předstíraných citů, přetvářky a falše.

Osudy žen se opakují: šestnáctiletá dcera dvaatřicetileté matky je rovněž těhotná. Stejně jako její matka zůstane svobodná a dítě bez otce. Od něho dívka obdržela jen exotickou pohlednici s titulovými třemi velbloudy. Režisér Václav Krška tento příběh ovšem nepojal jako nějaké drásavé drama, nýbrž jako komedii v téměř italsky výřečném stylu. Příliš pozornosti však neupoutal, vadila hlavně jistá vyumělkovanost celého zpracování.