17. srpen 2010

Do Prahy přijíždí tajuplný pan Jones, který tvrdí, že chce najít nějaké záznamy o svých předcích. Seznámí se s Marcelou, u níž začne bydlet a oba naváží milostný vztah. Jonese však zajímají spíše než genealogické věci sci-fi filmy a staré záznamy o neobvyklých a nevysvětlitelných jevech v Praze. Nakonec zjistíme, že Jones je ve skutečnosti mimozemšťan, který hledal celou dobu způsob, jak se vrátit na vlastní planetu.

Osudy žen se opakují: šestnáctiletá dcera dvaatřicetileté matky je rovněž těhotná. Stejně jako její matka zůstane svobodná a dítě bez otce. Od něho dívka obdržela jen exotickou pohlednici s titulovými třemi velbloudy. Režisér Václav Krška tento příběh ovšem nepojal jako nějaké drásavé drama, nýbrž jako komedii v téměř italsky výřečném stylu. Příliš pozornosti však neupoutal, vadila hlavně jistá vyumělkovanost celého zpracování.

I malé děti mohou postihnout velké starosti, třebaže nemusí úplně rozumět trápení dospělých. Vnímavá učitelka však vycítí z vyprávění malé holčičky, že tatínek odjel a maminka těžce onemocněla, závažné náznaky něčeho tragického a začne sama zjišťovat, co se děje...

Druhá část dvoudílného velkofilmu o účasti mezinárodního komunistického hnutí ve druhé světové válce.

Hudební komedie o tom, jak lze zpříjemnit řadě studentů tak nezáživný vyučovací předmět, jakým je již tradičně matematika. Kolektivní sen přičaruje třiceti studentkám z mimopražského gymnázia nového profesora Ludolfa, mladého a sympatického muže, který však k jejich úděsu nekompromisně trvá na tom, že je matematiku naučí. Dívky zkoušejí všechno možné, aby se matematického fanatika zbavily. Studentky, které by v něm raději viděly některého ze svých oblíbených zpěváků, se přísnému učiteli dlouho pokoušejí vzdorovat, ovšem jen do té doby, než Ludolf mimoděk objeví novou vyučovací metodu, jak jim prostřednictvím moderních písniček exaktní vědu zpřístupnit. Od té chvíle se na hodinách jenom zpívá. Zhudebnělá Pythagorova věta pak už nikomu nedělá potíže. Zábavné a přitažlivé snové studium však záhy končí návratem do strohé skutečnosti blížící se maturity a neznalosti studentek.

Začínající režisér Jaroslav Soukup se pokusil manévrovat v úzce vytyčených politických mantinelech. Na jedné straně se podřizuje režimním skazkám o nutné obraně státních hranic před pronikáním nepřátel, současně se však s téměř dokumentární hodnověrností snaží postihnout tvrdé podmínky, v nichž pohraničníci museli v těsně poválečném období žít. Záběry drsné přírody, ustavičně prověřující lidskou výdrž, vytvářejí vcelku důvěryhodné zakotvení celého příběhu.

Ambiciózní debut mladé režisérky lze chápat jako modelové vykreslení zákonem nepostihnutelného zla s možnými dalekosáhlými následky. Nenápadnou, stydlivou studentku medicíny opustí milenec a ona v zoufalství rafinovaně přebere přítele své nejlepší kamarádce. Po pěti letech je z ní atraktivní žena. Rezignuje na profesionální ambice, aby získala nezávislost a mohla zasahovat do života jiných, a tak se bavit i vychutnávat si svoji moc. Manipuluje s lidmi, zneužívá jejich slušnost, slabost či zbabělost. I přes určitou vykonstruovanost se film stal příslibem nových talentů (debutuje jím i kameraman F.A. Brabec). Výrazně se uplatňuje naléhavě vibrující naddimenzovaná hudba Chlumeckého a Veselého. Chýlková věrohodně vystihla pronikavé změny v chování hlavní postavy. Myšlenkově ne zcela koncízní, ale s mrazivou zuřivostí natočený temperamentní film. 

Dva bývalí vězni z koncentračního tábora v Dachau se po letech setkají. Dosud se nedokázali však zbavit těžkých psychických traumat z válečných útrap.

Příběh lásky na pokraji apokalypsy. Český lékař pátrá po khmerské manželce v Phnompenhu roku 1979.