10. srpen 2010

Cikán Pišta by měl již pomýšlet na ženitbu. Protože se mu nelíbí žádná z dívek, které žijí v jeho vesnici, vydává se hledat nevěstu do světa.

Panu Jíšovi se podařilo udat na Barrandově svůj první scénář. Už ve fázi přípravných prací s hrůzou zjišťuje, že filmaři naprosto obešli jeho záměr - místo sondy do života současné vesnice připravují velkolepou hudební show, o níž jsou přesvědčeni, že bude divácký trhák. Hned první záběry hovoří za mnohé. Do obce Lipovec přijíždí elegán, kterého všichni místní funkcionáři i ...

Trojice příběhů, natočená debutujícími režiséry, se odehrává v kladenských dolech. Postavy procházejí všemi příběhy, aby ukázaly provázanost veškerého dění, v každé povídce vystupuje do popředí jiná postava i se svými soukromými starostmi, zatímco ostatní ustupují do pozadí.

Komediální příběh o trpké chuti úspěchu. Jedna malá kariéra přizpůsobivého mladého muže. Film vznikl navzdory dramaturgickým plánům. Za sdružené náklady na několik kameramanských cvičení vznikla zdařilá celovečerní komedie, která měla a stále má co říci. Diváci se o tom mohli přesvědčit až v říjnu 1990. P. Nýdrle se uchytil v USA a M. Vadas se i přes starosti s dědictvím po dědečkovi nepřestal věnovat filmové publicistice a dokumentu.

Tragikomický příběh staré židovské obchodnice za druhé světové války. Film je adaptací stejnojmenné novely Ladislava Grosmana. Děj filmu se odehrává v malém městě na Slovensku. Truhlář Tóno Brtko, poctivý a slušný člověk přijme pod nátlakem své ženy a vysoko postaveného švagra arizační dekret na obchod staré paní Lautmannové. I když je obchod nevýnosný, Brtko v něm zůstává a předstírá, že arizuje. Stará paní se o Brtka stará jako o syna a on jí pomáhá jak může. Přijde však den, kdy všichni Židi z městečka obdrží předvolání k transportu....

Balada o černých baronech, touze po svobodě a vůni slivovice. Film "Tichá bolest" se vrací do padesátých let, poznamenaných lidskými tragédiemi a utrpením. Podle autobiografického scénáře Jiřího Křižana jej v roce 1990 natočil režisér Martin Holý. Vypráví příběh Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako "třídní nepřítel". Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách a jakoby se "rozpadá" na tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a na trpké vzpomínky z dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval.  

Slavný, mimořádně vnímavý film Františka Vláčila se vrací do složitého období těsně po skončení II. světové války, kdy v pohraničí stále dohořívají střety s fanatickými přívrženci poraženého nacismu, i když probíhá odsun německého obyvatelstva. Do této zjitřené doby je zasazen příběh navrátivšího se západního vojáka, který byl pověřen správou znárodněného majetku a ubytován v domě, kde dosud přežívá zamlklá, ale nejspíš i nanávistná německá dívka Adelheid, čekající na odsun. Režisér skvěle rozehrál drama člověka již unaveného válčením, jenž marně touží po klidu.

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského kluka a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké míčové hry, kterou se zabývají malí hrdinové za kostelní stěnou na Starém městě. Současně však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očima desetiletého Honzíka Domnosila, jehož komentář provází diváka celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestřičku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou maminku, upřímně věřící v dobro komunismu na rozdíl od jejího skeptického přítele, reakcionáře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, ve kterých se střetává dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimírovi Iľjičovi), a prožívá typicky chlapecké trapnosti. V humorné poloze jsou zachyceny i vážné věci.

Podsvětí ovládají dvě konkurenční zlodějské organizace - jedna vedená Peachumem a druhá vedená Mackeathem. Peachum vybídne svou dceru Polly, aby navázala důvěrnější kontakt s Mackeathem, doufá, že by mu pak mohla donášet potřebné informace o dění v protivníkově táboře. Jenže v totéž doufá i Mackeath. Přes Polly chce sledovat Peachumovu organizaci. Polly se ale do Mackeatha skutečně zamiluje, a tak Peachumovi nezbývá, než se Mackeathovi dostat na kobylku jinak - ve spolupráci s velitelem městské policie Lockithem, s nímž ostatně spolupracuje už dlouho. To ovšem není první překvapující zjištění, vztahy mezi podsvětím a policií jsou daleko komplikovanější... Film je přepisem stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, jež byla inspirována klasickou anglickou hrou Johna Gaye z roku 1728. Režisér Jiří Menzel inscenoval Havlovu hru i na divadelních prknech.