1. srpen 2010

Pohádková satira o džinovi z láhve, který plnil každé přání toho, kdo láhev otevřel. Dva dočasní majitelé, řezník Tureček a hostinský Merta, toho jaksepatří využívají a hromadí majetek, dokud to jde. Tureček dokonce každého, kdo se mu nelíbí, změní v šimpanze.

Je krátce po válce a život se ještě neupokojil. Nepříjemná a často tragická překvapení připravují obyvatelům horských samot skupiny benderovců, kteří se snaží dostat do Rakouska. Ovčák Ondřej Baran se jednoho dne vrací domů do koliby a zjistí, že jeho obydlí obsadilo pět chlapů, kteří drží v šachu jeho rodinu. Jejich vůdce naznačí Ondřejovi, že zabije jeho děti, pokud něco prozradí a přivede si pomoc. Tím, že jeden z benderovců je zraněný, je Ondrej přinucen přivést z doliny lékaře. Najde v sobě dost odvahy a sil k nerovnému boji se zabijáky, kteří jsou schopni všeho, aby zachránil svoji ženu a děti?

Lidé mohou být na ledasčems závislí, třeba na vysoce kalorickém jídle. Jenže boj s nadváhou i přejídáním často bývá marný, takže nešťastníkům nezbude nic jiného než hubnout pod vedením odborníků - a ani jim nevadí, že poměry v příslušném sanatoriu jsou značně despotické a ponižující. I když by se při hodně dobré vůli nechaly vypozorovat určité metaforické prvky, nahořklá komedie, vyžívající se v naivistické stylizaci, nechce být nakonec ničím jiným než zábavným počinem.

Trojice příběhů, natočená debutujícími režiséry, se odehrává v kladenských dolech. Postavy procházejí všemi příběhy, aby ukázaly provázanost veškerého dění, v každé povídce vystupuje do popředí jiná postava i se svými soukromými starostmi, zatímco ostatní ustupují do pozadí.

Bláznivá komedie z úspěšné přehlídky o filmu. Pětice gangsterů pronásleduje populární hereckou dvojici O. Kaisera a J. Lábuse a zároveň i jejich dvojníky a chce se zmocnit superholografu

Problematika stereotypu všedního dne je téma, jimž se Vladimír Páral zabývá prakticky ve všech svých románech. V novele Katapult je ústředním motivem. Mladý třiatřicetiletý inženýr Jacek Jošt má hezkou ženu a malou dcerku. Těžce však nese, že všechno je denně k uzoufání stejné. Nikterak vzrušující práce a rodina, kde se denně opakují stále stejné scény a jsou vyslovovány stále tytéž věty. Proto se nemůže nikdo divit, že začarovaný kruh chce protrhnout za každou cenu. Na scénu vstupuje pět žen, vybraných počítačem na základě inzerátu...

Film Ostře sledované vlaky natočil Jiří Menzel podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství.

V 70. letech vznikla série volně návazných příběhů z pravěku podle předloh Eduarda Štorcha, jenž toto dávné období s úspěchem popularizoval. Předurčenost mládeži však vedla k jistému zdětinštění, romantický náhled předem vyloučil drsnější věrohodnost. Převažuje svého druhu vzdělávací poloha, která přibližuje nejdůležitější životní aktivity pravěkých lidí, kteří ovšem místy vyhlížejí jako oživlý muzejní exponát. Napínavé příhody, které prožívají dva přátelé, odvážný mladík Havranpírko a zkušený, moudrý lovec nazývaný Sokol, se v tomto snímku vlastně uzavírají, předcházejí jim filmy Osada Havranů a Na Velké řece.

Podsvětí ovládají dvě konkurenční zlodějské organizace - jedna vedená Peachumem a druhá vedená Mackeathem. Peachum vybídne svou dceru Polly, aby navázala důvěrnější kontakt s Mackeathem, doufá, že by mu pak mohla donášet potřebné informace o dění v protivníkově táboře. Jenže v totéž doufá i Mackeath. Přes Polly chce sledovat Peachumovu organizaci. Polly se ale do Mackeatha skutečně zamiluje, a tak Peachumovi nezbývá, než se Mackeathovi dostat na kobylku jinak - ve spolupráci s velitelem městské policie Lockithem, s nímž ostatně spolupracuje už dlouho. To ovšem není první překvapující zjištění, vztahy mezi podsvětím a policií jsou daleko komplikovanější... Film je přepisem stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, jež byla inspirována klasickou anglickou hrou Johna Gaye z roku 1728. Režisér Jiří Menzel inscenoval Havlovu hru i na divadelních prknech.