9. červenec 2010

I malé děti mohou postihnout velké starosti, třebaže nemusí úplně rozumět trápení dospělých. Vnímavá učitelka však vycítí z vyprávění malé holčičky, že tatínek odjel a maminka těžce onemocněla, závažné náznaky něčeho tragického a začne sama zjišťovat, co se děje...

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského kluka a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké míčové hry, kterou se zabývají malí hrdinové za kostelní stěnou na Starém městě. Současně však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očima desetiletého Honzíka Domnosila, jehož komentář provází diváka celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestřičku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou maminku, upřímně věřící v dobro komunismu na rozdíl od jejího skeptického přítele, reakcionáře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, ve kterých se střetává dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimírovi Iľjičovi), a prožívá typicky chlapecké trapnosti. V humorné poloze jsou zachyceny i vážné věci.