3. červenec 2010

I malé děti mohou postihnout velké starosti, třebaže nemusí úplně rozumět trápení dospělých. Vnímavá učitelka však vycítí z vyprávění malé holčičky, že tatínek odjel a maminka těžce onemocněla, závažné náznaky něčeho tragického a začne sama zjišťovat, co se děje...

Přepis Hrabalovy autobiograficky laděné předlohy sice naznačuje určitou poetičnost, hájí naivismus jako životní princip, avšak zasazení do libeňské periferie 50. let je příliš povrchní, zúžená na neškodné bohémství. Ani postižení skutečných postav (byť pánové Hrabal, Bondy a Boudník nejsou přímo jmenováni) není nijak oslnivé, jakkoli žijí tak říkajíc mimo reálný časoprostor, oddávajíce se svérázným diskusím o umění a životě.

Rozverná komedie o tom, co se obvykle vyplácí, ale někdy také nevyplácí.

Muzikálovou verzi úspěšné hry Oldřicha Daňka převedl v roce 1986 na filmové plátno režisér Jiří Sequens. Odehrává se ve 14. století v Čechách za panování krále Václava IV. Jejími hrdiny jsou tři žoldnéři, kteří bojují vždy na nesprávné straně a vždycky jsou nakonec biti, přesto jsou ale morálními vítězi všech konfliktů a šarvátek.

Pestrý, epizodicky bohatý děj filmu je organizován okolo candidovského příběhu mladého muže, který se snaží v životě plném úplatkářství a promiskuity prorazit dle své cti a svědomí. Opouští vysokoškolské studium, aby navázal na rodinnou tradici jako strojvůdce horské lokálky. Smysl pojmu "kalamita" rezonuje téměř ve všech jeho lidských kontaktech: jeho představy o poctivosti, nezištnosti a upřímnosti neustále vstupují do konfliktu s realitou. Závěrečná skutečná kalamita, když jeho vlak zavalí horská lavina, poskytne satisfakci jeho víře v krásu života: lidé uvěznění pod sněhem procitnou ze své mravní letargie a při záchranné akcii naplní činem pojem solidarita (tehdy přestane v kalamitní krajině sněžit a utichne vítr).