28. červenec 2010

Černá komedie s Vlastimilem Brodským v roli geniálního vynálezce vypráví o tom, co se může přihodit, když dvě mladé chytré a hlavně krásné ženy věnují všechnu svou energii na získání jednoho muže. Tato snaha vede ke zločinům všeho druhu a nevyhne se ani vraždě. Vražednická komedie, natočená na úsvitu normalizace, se vědomě oprostila od jakýchkoli spojnic s dobovou realitou. Režisér Zdeněk Podskalský se cele oddal spřádání výstředních zápletek rozvířených kolem dvou podnikavých žen, usilujících o přízeň téhož muže. Soupeřky totiž chtějí odstranit nejen jedna druhou, ale v případě nezbytí i vyhlédnutého muže. Film dovolil hvězdné galerii našeho herectva dle libosti si zařádit, předvést ...

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského kluka a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké míčové hry, kterou se zabývají malí hrdinové za kostelní stěnou na Starém městě. Současně však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očima desetiletého Honzíka Domnosila, jehož komentář provází diváka celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestřičku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou maminku, upřímně věřící v dobro komunismu na rozdíl od jejího skeptického přítele, reakcionáře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, ve kterých se střetává dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimírovi Iľjičovi), a prožívá typicky chlapecké trapnosti. V humorné poloze jsou zachyceny i vážné věci.

V jednom malém městečku se koná obligátní “Železná neděle" - děti sbírají šrot a smolař Franta objeví drátěný hlavolam, který plní všechna přání. Při jeho používání se ale dostane do konfliktu jak se svými vrstevníky, tak i s představiteli společnosti dospělých. Protože Franta sám neví, co chce - ještě před nalezením hlavolamu těkal mezi desítkami zájmů - musí logicky o své kouzlo přijít.

Rozverná komedie o tom, co se obvykle vyplácí, ale někdy také nevyplácí.

„Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti,“ povzdechne si často mnohý rodič. Nejinak je na tom i matka osmnáctiletého Františka, který právě složil bez velké slávy maturitu a má nastoupit do svého prvního zaměstnání. Fandy má ještě plno klukovských snů, touží po kariéře veslařského reprezentanta, s kamarádem soupeří o přízeň obdivované dívky a vůbec se zarputile brání brát život vážně...

Balada o černých baronech, touze po svobodě a vůni slivovice. Film "Tichá bolest" se vrací do padesátých let, poznamenaných lidskými tragédiemi a utrpením. Podle autobiografického scénáře Jiřího Křižana jej v roce 1990 natočil režisér Martin Holý. Vypráví příběh Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako "třídní nepřítel". Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách a jakoby se "rozpadá" na tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a na trpké vzpomínky z dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval.  

Scénky a písničky z divadla Semafor.