26. červenec 2010

Mladý vynálezce přijde na to, jakým způsobem se dají vyrábět umělé bytosti.

I malé děti mohou postihnout velké starosti, třebaže nemusí úplně rozumět trápení dospělých. Vnímavá učitelka však vycítí z vyprávění malé holčičky, že tatínek odjel a maminka těžce onemocněla, závažné náznaky něčeho tragického a začne sama zjišťovat, co se děje...

Lidé mohou být na ledasčems závislí, třeba na vysoce kalorickém jídle. Jenže boj s nadváhou i přejídáním často bývá marný, takže nešťastníkům nezbude nic jiného než hubnout pod vedením odborníků - a ani jim nevadí, že poměry v příslušném sanatoriu jsou značně despotické a ponižující. I když by se při hodně dobré vůli nechaly vypozorovat určité metaforické prvky, nahořklá komedie, vyžívající se v naivistické stylizaci, nechce být nakonec ničím jiným než zábavným počinem.

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského kluka a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké míčové hry, kterou se zabývají malí hrdinové za kostelní stěnou na Starém městě. Současně však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očima desetiletého Honzíka Domnosila, jehož komentář provází diváka celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestřičku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou maminku, upřímně věřící v dobro komunismu na rozdíl od jejího skeptického přítele, reakcionáře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, ve kterých se střetává dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimírovi Iľjičovi), a prožívá typicky chlapecké trapnosti. V humorné poloze jsou zachyceny i vážné věci.

V jednom malém městečku se koná obligátní “Železná neděle" - děti sbírají šrot a smolař Franta objeví drátěný hlavolam, který plní všechna přání. Při jeho používání se ale dostane do konfliktu jak se svými vrstevníky, tak i s představiteli společnosti dospělých. Protože Franta sám neví, co chce - ještě před nalezením hlavolamu těkal mezi desítkami zájmů - musí logicky o své kouzlo přijít.

Černá komedie s Vlastimilem Brodským v roli geniálního vynálezce vypráví o tom, co se může přihodit, když dvě mladé chytré a hlavně krásné ženy věnují všechnu svou energii na získání jednoho muže. Tato snaha vede ke zločinům všeho druhu a nevyhne se ani vraždě. Vražednická komedie, natočená na úsvitu normalizace, se vědomě oprostila od jakýchkoli spojnic s dobovou realitou. Režisér Zdeněk Podskalský se cele oddal spřádání výstředních zápletek rozvířených kolem dvou podnikavých žen, usilujících o přízeň téhož muže. Soupeřky totiž chtějí odstranit nejen jedna druhou, ale v případě nezbytí i vyhlédnutého muže. Film dovolil hvězdné galerii našeho herectva dle libosti si zařádit, předvést ...

Pestrý, epizodicky bohatý děj filmu je organizován okolo candidovského příběhu mladého muže, který se snaží v životě plném úplatkářství a promiskuity prorazit dle své cti a svědomí. Opouští vysokoškolské studium, aby navázal na rodinnou tradici jako strojvůdce horské lokálky. Smysl pojmu "kalamita" rezonuje téměř ve všech jeho lidských kontaktech: jeho představy o poctivosti, nezištnosti a upřímnosti neustále vstupují do konfliktu s realitou. Závěrečná skutečná kalamita, když jeho vlak zavalí horská lavina, poskytne satisfakci jeho víře v krásu života: lidé uvěznění pod sněhem procitnou ze své mravní letargie a při záchranné akcii naplní činem pojem solidarita (tehdy přestane v kalamitní krajině sněžit a utichne vítr).