17. červenec 2010

Černá komedie s Vlastimilem Brodským v roli geniálního vynálezce vypráví o tom, co se může přihodit, když dvě mladé chytré a hlavně krásné ženy věnují všechnu svou energii na získání jednoho muže. Tato snaha vede ke zločinům všeho druhu a nevyhne se ani vraždě. Vražednická komedie, natočená na úsvitu normalizace, se vědomě oprostila od jakýchkoli spojnic s dobovou realitou. Režisér Zdeněk Podskalský se cele oddal spřádání výstředních zápletek rozvířených kolem dvou podnikavých žen, usilujících o přízeň téhož muže. Soupeřky totiž chtějí odstranit nejen jedna druhou, ale v případě nezbytí i vyhlédnutého muže. Film dovolil hvězdné galerii našeho herectva dle libosti si zařádit, předvést ...

Trojice příběhů, natočená debutujícími režiséry, se odehrává v kladenských dolech. Postavy procházejí všemi příběhy, aby ukázaly provázanost veškerého dění, v každé povídce vystupuje do popředí jiná postava i se svými soukromými starostmi, zatímco ostatní ustupují do pozadí.

Moderní civilizace přináší pro člověka nové možnosti, ale i mnohé problematické jevy, s nimiž je nutno se vyrovnávat. Mezi nimi - nikoli v poslední řadě - stojí i nové stereotypy života, nový životní styl: neustálý spěch, který nám brání častěji se zamyslet nad smyslem všeho našeho konání. V každodenní realitě je potom přímo modelovou situací nového životního stylu využití volna o víkendu. V dramaturgické skupině dr. Drahoslava Makovičky vznikl nový film Zelená vlna, v němž si scenárista Vladimír Kalina a režisér Václav Vorlíček zvolili komediální polohu pohledu na víkendové "šílení". Vybrali si jedno pražské letní páteční odpoledne a formou mikropříběhů sestavují mozaiku života Pražanů na sklonku týdne. Zaměřují se na ty nejtypičtější příklady trávení volného času. Některé postavy mají širší prostor, jiným je vymezena jen malá plocha. Celý film je uveden a zakončen vysíláním rozhlasového pořadu Zelená vlna, charakteristickým právě pro těch několik hodin pátečního podvečera. Dramaticky je film propojen pátráním po muži, který chce spáchat sebevraždu a jeho po celé Praze hledá doktor Pelc z Linky důvěry.

Česká černá komedie o dobrodružstvích jednoho pražského kluka a o tom, co v dějepise nebylo. Neobyčejný název černobílého snímku pochází z chlapecké míčové hry, kterou se zabývají malí hrdinové za kostelní stěnou na Starém městě. Současně však evokuje návrat do tragického období začátku padesátých let, kdy se rozpoutala vlna komunistického bezpráví, viděného očima desetiletého Honzíka Domnosila, jehož komentář provází diváka celým filmem. Poznáváme chlapcovo rodinné zázemí a čtyřletou sestřičku Petrušku s jejími pokrokovými říkankami a hesly, rozvedenou maminku, upřímně věřící v dobro komunismu na rozdíl od jejího skeptického přítele, reakcionáře Františka. Honzík prožívá vnitřní rozpory, ve kterých se střetává dětsky naivní víra v Boha s dětsky naivní vírou v Lenina (uvažovalo se i o názvu filmu Jak jsem se modlil k Vladimírovi Iľjičovi), a prožívá typicky chlapecké trapnosti. V humorné poloze jsou zachyceny i vážné věci.

Rozverná komedie o tom, co se obvykle vyplácí, ale někdy také nevyplácí.